(text je resuscitován z formátu T602, proto některá písmenka nesedí) Co je divného na chlapíkovi, který si kupuje buben?
Hvězdná brána
Hvězdná Brána šuměla hovorem a prouděním vody. Uslyšela ten zvuk už na širokém schodišti. Zároveň ucítila těžkou, opojnou vlhkost vzduchu na tvářích, na rukou, ve vlasech i hlubokém výstřihu. Docela lehounce se jí zatočila hlava. Slastně přivřela oči. A strohým kamenným obloukem vešla. Propletené a spletené stužkami můstků, schodišť a lávek vznášely se visuté terasy […]
Nomád a princezna
Kdoví kolikrát se vracíš. Duše prochází příběhy a stejně tak příběhy procházejí tvou duší, dotýkají se navzájem, hovoří spolu, smějí se i pláčou – smějí se i pláčou nad vlastním smíchem i pláčem. Po vodním životě a smrti temné a děsivé jako hlubina moře přichází život v poušti. Voda spojená s vinou je vyměněna za […]
Kde duše má kořeny svými se k zemi přivine
… Jako vždy byli tiší a nepostřehnutelní. Uvědomil si jejich přítomnost, až když ho obestoupili v mlčenlivém, zlověstném půlkruhu na samém okraji srázu. Dost možná tam ale stáli tak nehybně a bez hlesu už hodnou chvíli, v tom umění byli mistři.“Jsem váš přítel…,” znělo to trapně. “Přítel vaší…” Nereagovali. Nebylo vůbec jisté, zda ho slyší. Mezi […]
Minulost je dobrá jen jako barva kůže
Letím nocí, hladina nebe je stejně černá jako hlubina. Letím a hladina řeže mé tělo, mé tělo černé jako nebe, moji kůži zčernalou obrazy Šíleného Vypravěče. To jeho smutné ruce vypálily do ní jako do vlasů mořských pannen všechno, všechno vyprávění, všechno utrpení, všechny obrazy. Do každého koutu, do každého záhybu. Obrazy a obrazy. Vypálily […]
Král a vlk
Byla noc. Obrovský Měsíc visel nízko nad lesem a stíny staletých kmenů tančily ve studeném větru, který rval listí z haluzí a smetal je dolů po skalisku. Proti Měsíci se rýsoval hrad a kolem hradu chodil vlk. „Už zase chodí kolem! Slyšíte? Už si zase brousí drápy o hradní skálu!“ V kamenné síni hradní věže […]
Psí den
Voněli jeden druhým a milováním.Voněli jeden druhým a milováním. Pak ještě santalem a zázvorem a olivovým olejem vetřeným masáží do celého těla. Voněli také každý sebou – on dřevem, ona vůní břečťanu a čerstvě nakypřené hlíny. Ke komu jinému jsem se měl já – toulavý pes – přidat? Nepovídali si, opírali se sebe a pohladili […]
Dlouhá cesta s Ulrikou
Díval jsem se na ni jako usmrkanej kluk na tu novou slečnu ze záložny. Zíral jsem na ni. A pak samozřejmě vždy pohledem rychle pryč. Jak bych přece já mohl… Ale pak stejně. Byla to pro naše centrum velká akce. Spousta lidí, Rusko, Německo, Anglie, dokonce Novej Zéland, zmatek, dlouhý noci, tisíc řečí. No, já vlastně […]
Vetřelec 5
Alien5 – Pohleď mi do očí! Příběh Ellen Ripleyové a vetřelců, navazující na čtvrtý film série „Resurection“ Tiché pípnutí. Na obrazovce se rozvine zelený hádek slov, pak další.„Armádní loď Argus II – nejvyšší priorita – identifikujte se!“ Spícímu mozku trvá jen okamžik, než si na sebe rozpomene.„Betty, osobní člun třídy Koala-A, bez nákladu, jeden člen posádky v […]
Smích smutného lvíčete
10.03.2000 22:30 @CT 1 @LM 5 @RM 65 @PL 54 @TB ——-T—T—–T—–T—–T—–T—–T—–T—–T—–T—–T—–T—–T—–T—–T—–T—–T—–T—–T—–T—–T—–T @MT 3 @MB 3 @PO 5 @PN 1 @LH 6 * Namodrale stříbřitý měsíc mlčky shlížel na ztichlou pláň a muži se zdálo o ženě. Někde blízko se nakrátko ozvalo divoké hašteření hyen a zdálky jako v odpověď dolehl vysoký štěkot šakala. Noc […]
povídka z léta 1996, Gent Belgie Mile se otřela o pár plavců, zatřásla můstkem (když se jen trochu víc odrazila od jednoho z pilotů), převrátila plavčíkův člun (dělal pod vodou šílený rámus a páchl) a na dvě vynoření (v pomalém splývání jen vyšpulit ústa nad hladinu, první výdech, druhý, třetí zadržet, na vodě zůstanou jen […]
Kybererotická črta
jedna z prvních publikovaných povídeček(Kybererotická)A. C. DelfExploze! Tuna semtexu v akci a dvakrát tolik železného šrotu ve vzduchu. Dým, prach a trosky. Atentát! Politická provokace! Převrat?Ne, ne, ne – pouhé násilné přepadení, jen další všední den v roce 2150.Ano, a už je tady! Čtyři metráky kompozitů a superslitin, těžké kroky duní zdemolovaným podlažím. Mizera, padouch […]
Mezi břehy
”…neboť jsi jen zlomkem zlomků a co ten může vědět o pravdě? Možná dost, ale nikdy ne dost. Můžeš jen vědět, co víš a jestli dobře víš – víš také, jak málo víš… a až budeš vědět… no, však už budeš vědět…” Mezi břehy (Neživá žena) Jsme chvílemi slní a mocní, chvílemi malí a slabí. […]
Láska až do konce
19.12.2011 07:26Láska až do konceJedna z nejstarších povídekLáska až do konce(E.A.Poeovi a jeho Berenice) Ne, skutečně si nevzpomínám, kdy jsem ji spatřil poprvé. Nevzpomínám si, že by se kdy vůbec objevila, že by tu kdy v jedné některé chvíli ještě nebyla a v kterési další náhle vykrystalizovala do čisté přítomnosti či přítomnosti vůbec – v […]