(text je resuscitován z formátu T602, proto některá písmenka nesedí) Co je divného na chlapíkovi, který si kupuje buben?

Hvězdná Brána šuměla hovorem a prouděním vody. Uslyšela ten zvuk už na širokém schodišti. Zároveň ucítila těžkou, opojnou vlhkost vzduchu na tvářích, na rukou, ve vlasech i hlubokém výstřihu. Docela lehounce se jí zatočila hlava. Slastně přivřela oči. A strohým kamenným obloukem vešla. Propletené a spletené stužkami můstků, schodišť a lávek vznášely se visuté terasy […]

Kdoví kolikrát se vracíš. Duše prochází příběhy a stejně tak příběhy procházejí tvou duší, dotýkají se navzájem, hovoří spolu, smějí se i pláčou – smějí se i pláčou nad vlastním smíchem i pláčem. Po vodním životě a smrti temné a děsivé jako hlubina moře přichází život v poušti. Voda spojená s vinou je vyměněna za […]

… Jako vždy byli tiší a nepostřehnutelní. Uvědomil si jejich přítomnost, až když ho obestoupili v mlčenlivém, zlověstném půlkruhu na samém okraji srázu. Dost možná tam ale stáli tak nehybně a bez hlesu už hodnou chvíli, v tom umění byli mistři.“Jsem váš přítel…,” znělo to trapně. “Přítel vaší…” Nereagovali. Nebylo vůbec jisté, zda ho slyší. Mezi […]

Letím nocí, hladina nebe je stejně černá jako hlubina. Letím a hladina řeže mé tělo, mé tělo černé jako nebe, moji kůži zčernalou obrazy Šíleného Vypravěče. To jeho smutné ruce vypálily do ní jako do vlasů mořských pannen všechno, všechno vyprávění, všechno utrpení, všechny obrazy. Do každého koutu, do každého záhybu. Obrazy a obrazy. Vypálily […]

Byla noc. Obrovský Měsíc visel nízko nad lesem a stíny staletých kmenů tančily ve studeném větru, který rval listí z haluzí a smetal je dolů po skalisku. Proti Měsíci se rýsoval hrad a kolem hradu chodil vlk. „Už zase chodí kolem! Slyšíte? Už si zase brousí drápy o hradní skálu!“ V kamenné síni hradní věže […]

Voněli jeden druhým a milováním.Voněli jeden druhým a milováním. Pak ještě santalem a zázvorem a olivovým olejem vetřeným masáží do celého těla. Voněli také každý sebou – on dřevem, ona vůní břečťanu a čerstvě nakypřené hlíny. Ke komu jinému jsem se měl já – toulavý pes – přidat?   Nepovídali si, opírali se sebe a pohladili […]

Díval jsem se na ni jako usmrkanej kluk na tu novou slečnu ze záložny. Zíral jsem na ni. A pak samozřejmě vždy pohledem rychle pryč. Jak bych přece já mohl… Ale pak stejně. Byla to pro naše centrum velká akce. Spousta lidí, Rusko, Německo, Anglie, dokonce Novej Zéland, zmatek, dlouhý noci, tisíc řečí. No, já vlastně […]

Alien5 – Pohleď mi do očí! Příběh Ellen Ripleyové a vetřelců, navazující na čtvrtý film série “Resurection” Tiché pípnutí. Na obrazovce se rozvine zelený hádek slov, pak další.„Armádní loď Argus II – nejvyšší priorita – identifikujte se!“ Spícímu mozku trvá jen okamžik, než si na sebe rozpomene.„Betty, osobní člun třídy Koala-A, bez nákladu, jeden člen posádky v […]

10.03.2000 22:30 @CT 1 @LM 5 @RM 65 @PL 54 @TB ——-T—T—–T—–T—–T—–T—–T—–T—–T—–T—–T—–T—–T—–T—–T—–T—–T—–T—–T—–T—–T—–T @MT 3 @MB 3 @PO 5 @PN 1 @LH 6  * Namodrale stříbřitý měsíc mlčky shlížel na ztichlou pláň  a muži se zdálo o ženě. Někde blízko se nakrátko ozvalo  divoké hašteření hyen a zdálky jako v odpověď dolehl vysoký  štěkot šakala. Noc […]

povídka z léta 1996, Gent Belgie Mile se otřela o pár plavců, zatřásla můstkem (když se jen trochu víc odrazila od jednoho z pilotů), převrátila plavčíkův člun (dělal pod vodou šílený rámus a páchl) a na dvě vynoření (v pomalém splývání jen vyšpulit ústa nad hladinu, první výdech, druhý, třetí zadržet, na vodě zůstanou jen […]