Nejdřív to byla Bamboocha. Přinesl jsem ji domů čtrnáct dní před tím. Žena si ji sama vybrala na stránce útulku. Ve smlouvě bylo, že nesmíme mít žádnou další kočku, protože je nesnáší. Přitom sama byla kočka, zravá a zamračená. Ale do své práce se pustila bez vysvětlování a lépe, než jsme si dokázali představit. Stulila […]

Je to práce.Je to úkol.Teď je to můj – hlavní – úkol.Není to něco, co se má přejít, nechat proběhnout v pozadí, vysedět, přečkat.Je to uprostřed a nejde to obejít.Vyžaduje to pozornost.Přítomnost.Plnost. To, že tu nejsi.A přitom tak jsi. Doufám, že to brzy badatelé ukáží, nakreslí, zvizualizují, když už nám koukají tak hluboko do mozku, […]

Znovu a znovu to zkouším. Pořád to není ono. Pořád to není celé. A vím, že nikdy nebude. Hledám, co hledám. Zbavit se tíhy? Viny? Hodit ji na druhé? Ohromit? Získat soucit? Ukázat, jaký jsem chlap? Nebo snad rozhřešení? Jaké je to, když zemře syn? V říjnu 2021 jel sedmnáctiletý Damián na motorce do školy. […]

Prázdný dům zazní tichem, až zazvoní v uších. Zdá se, že ještě toto je třeba. A tak chodím, kde jsi chodil ty a volám tvoje jméno. Volám všechna tvoje jména. Dětské přezdívky, škádlivé přesmyčky, tajná i ta téměř už dospělá. Volám je jasně, hlasitě. Ne, abych tě přivolal. Ale aby tvoje jméno ještě zaznělo. Aby […]

Přečetl jsem si ji až potom. Damiánovu slohovku. Ve snu se vyměnil se svým bratránkem a probudil se u něj doma. Ano, přál si mít celou rodinu, přál si mít mámu jako jeho bratránci. To byl ale podivný sen, zakončil sám a mě otřáslo. Jak jednoduché a silné. Jeho máma, moje žena zemřela, když mu […]

Tři roky. Výročí jsou kravina. Myslím na tebe každej den. Celej svět, co jsem si myslel, že mu tak dobře rozumím, jsi praskl jako mýdlovou bublinu. Kde jsme a kdo a proč vlastně? Učím se znovu chodit jako mimino. Sebastian už mě přepere jako ty, Eliáš si na tebe vždycky vzpomene v koupelně, s babi […]

Dneska by měl Damián devatemáct. Všechno nejlepší, lásko! Vyrazili jsme se Sebastianem na Korfu. Tam, kde jsme byli spolu. Život je šílenej, hroznej, hustej, fajn, až závratnej – a se vzpomínkou na tebe to jde až na dřeň.

… is an act of courage… (Seneca) … je a skutkem odvahy… To live is to bear the guilt that we are alive while our loved ones are no longer. Žít znamená nést vinu, že žijeme, zatímco naši milovaní už nežijí. It means the desire to go after them and overcoming it. Znamená to touhu […]

Jdeš vedle mě. Je večer, sychravý podzim. Ze dne zbývá jen světlejší pás nebe nad lesem. Jdeme rychle, sotva ti stačím. Hlavy máme skloněné. Snad tím úsilím, chladem, či jakousi úporností, která je nám vlastní.Tak rád bych se ti podíval do očí.„Jsi mrtvý, lásko moje, víš?“

Další hustá knížka, která šlape na kuří oka naší úžasné civilizaci. A kterou můžu potvrdit. Trochu mám za to, že v tom vzdoru chce smést úplně všechno, ale zároveň je to tak osvobozující a otevírající. A je tak vášnivě pro život – i ve smutku. Instagram autorky Megan Devin: https://www.instagram.com/refugeingrief/

Nestyďte se vzpomínat, nestyďte se o mě mluvit, nestyďte se, když budete mít pocit, že stojím vedle vás. Ať vzpomínky vyvolávají víc vděčnosti a smíchu než pláče a smutku, ať vás spíš spojují než rozdělují.

Rozloučení Děkuji vám všem za Damiána i za rodinu, že jste přišli.Chtěl jsem sám říct tohle slovo, jako to poslední, co mu můžu dát. Jak ale shrnout život do A4? Krátkej, ale plnej? Nejdřív, k tomu poslednímu.Ano, bál jsem se o něj, když jezdil na motorce. Říkal mi – Tati, to je taková svoboda! Já […]

Šári. Šest let. Podívej na kluky, jak vyrostli! Damík jezdí do školy na motorce, Sebíka čekají přijímačky. A já se zbláznil a přidal jim třetího bráchu, to je ten malej Eliáš. Teda nejen já, s Míšou. Samozřejmě je to bojovnice jako ty, takže pokračuju v lekcích někde tam, kde jsme spolu skončili. Je to vůbec […]

Jsem jen jeden nádech daleko. Ten, který neuděláš… Řekla mi moje mrtvá žena ve snu. Život a dech jsou jedno. Prošli jsme spolu hodně holotropních dýchání, meditací, dechových cvičení, abychom věděli, jak dech ovlivňuje vědomí. Dech je vědomí. A stačí malá změna dechu pro velkou změnu vědomí. Vědomí, které je běžně úzké jako tunel, jako […]

Je jaro. Za kuchyňským oknem zapadá slunce za řadu topolů, rezavý kocour se natáhl do prázdného truhlíku na parapetu, žena už sedí s počítačem na klíně a štosem objednávek před sebou. Koupání a uspávání je na mě. Kluci lezou do koupelny po umělých chytech instalovaných jen na polovině dlouhé chodby. Šest a osm. Už se […]

Byla to obrovská krabice, velká, ale placatá, takže se k ničemu nehodila. Tedy na kusy a do sběru. Po pár řezech se ale náhle pod rukama složila a byl tu tunel. Pak tunel s dveřmi, krabice s dveřmi, domeček. A najednou tu byla ponorka.– Jé tati, ponorka! A už měla dvířka, na dvířkách petlici, přibyl poklop, přibylo […]

Šárka