Jdeš vedle mě. Je večer, sychravý podzim. Ze dne zbývá jen světlejší pás nebe nad lesem. Jdeme rychle, sotva ti stačím. Hlavy máme skloněné. Snad tím úsilím, chladem, či jakousi úporností, která je nám vlastní.Tak rád bych se ti podíval do očí.“Jsi mrtvý, lásko moje, víš?”

Šári. Šest let. Podívej na kluky, jak vyrostli! Damík jezdí do školy na motorce, Sebíka čekají přijímačky. A já se zbláznil a přidal jim třetího bráchu, to je ten malej Eliáš. Teda nejen já, s Míšou. Samozřejmě je to bojovnice jako ty, takže pokračuju v lekcích někde tam, kde jsme spolu skončili. Je to vůbec […]

Jsem jen jeden nádech daleko. Ten, který neuděláš… Řekla mi moje mrtvá žena ve snu. Život a dech jsou jedno. Prošli jsme spolu hodně holotropních dýchání, meditací, dechových cvičení, abychom věděli, jak dech ovlivňuje vědomí. Dech je vědomí. A stačí malá změna dechu pro velkou změnu vědomí. Vědomí, které je běžně úzké jako tunel, jako […]

Kdoví kolikrát se vracíš. Duše prochází příběhy a stejně tak příběhy procházejí tvou duší, dotýkají se navzájem, hovoří spolu, smějí se i pláčou – smějí se i pláčou nad vlastním smíchem i pláčem. Po vodním životě a smrti temné a děsivé jako hlubina moře přichází život v poušti. Voda spojená s vinou je vyměněna za […]

Šárka

Let hlavy hlavou krystalický svět primitivní myšlenky, ne – primitivní tvary myšlenek – tím přesné, přímé stěny z krystalů jednoduché – přesné – tvary myšlenek prásk skrz hlavu génius – ale nemůže uniknout z kýče normálu je přesně takový a to přesně takové je přesně takové a směje se sobě každý pohyb jako pohyb skleněných forem […]