Povídka z vlastní dílny, inspirovaná zážitky z konstelací a konstelačně interpretovatelná… Bál jsem se zvednout oči, ale byla jako magnet. Nádherná! Úžasná! Fascinující. Svět se chvěl, jako by vedle mě běželo obrovské dynamo, a z té energie se ježily chloupky, naskakovala husí kůže, mrazilo, zatmívalo se před očima a já… byl sám ve výtahu s […]

(text je resuscitován z formátu T602, proto některá písmenka nesedí) Co je divného na chlapíkovi, který si kupuje buben?

”Dobrá, pojď. Posaď se pohodlně. Můžeš už zavřít oči. Uvolni se, uvolni dech, nech ho dýchat samotný… A jen se dívej, pozoruj všechno, co se děje a nech se to dít… A můžeš mi o tom povídat, jestli chceš, abych mohla být s tebou a mohla ti pomoct, když budeš potřebovat…””Trochu špatně se mi dýchá, […]

Kdoví kolikrát se vracíš. Duše prochází příběhy a stejně tak příběhy procházejí tvou duší, dotýkají se navzájem, hovoří spolu, smějí se i pláčou – smějí se i pláčou nad vlastním smíchem i pláčem. Po vodním životě a smrti temné a děsivé jako hlubina moře přichází život v poušti. Voda spojená s vinou je vyměněna za […]

… Jako vždy byli tiší a nepostřehnutelní. Uvědomil si jejich přítomnost, až když ho obestoupili v mlčenlivém, zlověstném půlkruhu na samém okraji srázu. Dost možná tam ale stáli tak nehybně a bez hlesu už hodnou chvíli, v tom umění byli mistři.“Jsem váš přítel…,” znělo to trapně. “Přítel vaší…” Nereagovali. Nebylo vůbec jisté, zda ho slyší. Mezi […]

Letím nocí, hladina nebe je stejně černá jako hlubina. Letím a hladina řeže mé tělo, mé tělo černé jako nebe, moji kůži zčernalou obrazy Šíleného Vypravěče. To jeho smutné ruce vypálily do ní jako do vlasů mořských pannen všechno, všechno vyprávění, všechno utrpení, všechny obrazy. Do každého koutu, do každého záhybu. Obrazy a obrazy. Vypálily […]

Byla noc. Obrovský Měsíc visel nízko nad lesem a stíny staletých kmenů tančily ve studeném větru, který rval listí z haluzí a smetal je dolů po skalisku. Proti Měsíci se rýsoval hrad a kolem hradu chodil vlk. „Už zase chodí kolem! Slyšíte? Už si zase brousí drápy o hradní skálu!“ V kamenné síni hradní věže […]

„Víš, já si strašně vymejšlím! No fakt! Já vymyslel strašnou spoustu věcí! Celý velikánský světy! Vopravdu, mám je celý tady v tý hlavě – i teď – príma, co?“ Zatímco ten kluk mluvil, On pozorně sledoval její myšlenky a zdálo se, že se usmívá. Dnes se nenamáhal do něčeho se převtělovat a sledovat své vzpomínky […]

Přemýšlel úplně klidně. Šplhal klidně. I dech měl klidný, ruce se mu nepotily, nemusel si je vysoušet magnéziem z pytlíku u opasku. Bylo mu líto, že příhradová mostní konstrukce je tak lehkým oříškem pro cvičené tělo. Jen hrubá, ostrá rez rozdírala dlaně a prsty a drolila se mu do očí. Ale to bylo nicotné, ve […]

Sil jako silicium, křemík, data a sklo, 010000014E2! Hrabala jako šílená, kamení a střepy létaly kolem, blížila se. FFD8 FFE0 0010! Ucítila ten tvar v proudu binárního šumu i pod zkrvavenými prsty. Pak FFFF, proud nul, prázdno. To ne! Hlad jí sevřel vnitřnosti, zase nic, zoufale hrábla hlouběji a – D0CF 11E0, zachytila digitální hlavičku neurodrápky […]

V pondělí 9. března dostal doktor Hannibal Lecter do své prostorné kanceláře ve druhém patře Argentinského státního archívu na předměstí Buenos Aires ve své obsáhlé pracovní korespondenci dopis v objemné, zdobné obálce nadepsaný krasopisným písmem. „Mému milému dr. Goldensteinovi“. Starožitné stojací hodiny odbíjely desátou a otevřeným oknem proudil dovnitř chladný vzduch a hluk jižního městského […]

Voněli jeden druhým a milováním.Voněli jeden druhým a milováním. Pak ještě santalem a zázvorem a olivovým olejem vetřeným masáží do celého těla. Voněli také každý sebou – on dřevem, ona vůní břečťanu a čerstvě nakypřené hlíny. Ke komu jinému jsem se měl já – toulavý pes – přidat?   Nepovídali si, opírali se sebe a pohladili […]

Jaká je? Ano – je krásná, je úžasná, je obrovská. Absolutní! Xa Xemona Xea Kinridea, paní z Monde, Saebillen, Skláv, Sqaram, Sibria Rjóa Sina Sia Aradea, Xeana Ma Xeramii. Zná ji pod sty jmény, tvářemi a vtěleními jejích mnoha životů, ba co víc – pod tisíci bezejmennými postavami, jimiž všemi je a ještě čímsi víc […]

Díval jsem se na ni jako usmrkanej kluk na tu novou slečnu ze záložny. Zíral jsem na ni. A pak samozřejmě vždy pohledem rychle pryč. Jak bych přece já mohl… Ale pak stejně. Byla to pro naše centrum velká akce. Spousta lidí, Rusko, Německo, Anglie, dokonce Novej Zéland, zmatek, dlouhý noci, tisíc řečí. No, já vlastně […]

Alien5 – Pohleď mi do očí! Příběh Ellen Ripleyové a vetřelců, navazující na čtvrtý film série „Resurection“ Tiché pípnutí. Na obrazovce se rozvine zelený hádek slov, pak další.„Armádní loď Argus II – nejvyšší priorita – identifikujte se!“ Spícímu mozku trvá jen okamžik, než si na sebe rozpomene.„Betty, osobní člun třídy Koala-A, bez nákladu, jeden člen posádky v […]

  Zazáří supernova (Hybris)   Arco C. Delf     Malý chlapeček s očima velkýma až holčičíma upadl a udeřil se do ramene. Zůstal sedět v pláči a tmavá krev se mísila s prachem a slzami. Děti kolem stály a mlčely, dokud si nejstarší z nich, vytáhlá, vážná černovláska, k němu nepřisedla a beze slov, […]

10.03.2000 22:30 @CT 1 @LM 5 @RM 65 @PL 54 @TB ——-T—T—–T—–T—–T—–T—–T—–T—–T—–T—–T—–T—–T—–T—–T—–T—–T—–T—–T—–T—–T—–T @MT 3 @MB 3 @PO 5 @PN 1 @LH 6  * Namodrale stříbřitý měsíc mlčky shlížel na ztichlou pláň  a muži se zdálo o ženě. Někde blízko se nakrátko ozvalo  divoké hašteření hyen a zdálky jako v odpověď dolehl vysoký  štěkot šakala. Noc […]