Musíš projít peklem, abys pochopil, že to bylo nebe.

Jediná magie, kterou máme spočívá v rozdělování sama sebe na části, jejich skrývání a opětovné hledání a spojování.

Nudím se, řekla bohyně a muž se zamiloval.

Jdeš vedle mě. Je večer, sychravý podzim. Ze dne zbývá jen světlejší pás nebe nad lesem. Jdeme rychle, sotva ti stačím. Hlavy máme skloněné. Snad tím úsilím, chladem, či jakousi úporností, která je nám vlastní.Tak rád bych se ti podíval do očí.“Jsi mrtvý, lásko moje, víš?”

Sen o pávech Dnes se mi zdálo opět o synovi a pak sen, který možná říká něco o dnešní situaci: Muž se snaží vyndat z nory v břehu páva, protože kolem hoří. Střih dovnitř nory – je zařízená starožitným nábytkem, bydlí v ní dva pávi. Teď mají hlavy s korunkami smutně u sebe pod velkým […]

Nestyďte se vzpomínat, nestyďte se o mě mluvit, nestyďte se, když budete mít pocit, že stojím vedle vás. Ať vzpomínky vyvolávají víc vděčnosti a smíchu než pláče a smutku, ať vás spíš spojují než rozdělují.

Šári. Šest let. Podívej na kluky, jak vyrostli! Damík jezdí do školy na motorce, Sebíka čekají přijímačky. A já se zbláznil a přidal jim třetího bráchu, to je ten malej Eliáš. Teda nejen já, s Míšou. Samozřejmě je to bojovnice jako ty, takže pokračuju v lekcích někde tam, kde jsme spolu skončili. Je to vůbec […]

Jsem jen jeden nádech daleko. Ten, který neuděláš… Řekla mi moje mrtvá žena ve snu. Život a dech jsou jedno. Prošli jsme spolu hodně holotropních dýchání, meditací, dechových cvičení, abychom věděli, jak dech ovlivňuje vědomí. Dech je vědomí. A stačí malá změna dechu pro velkou změnu vědomí. Vědomí, které je běžně úzké jako tunel, jako […]

Je jaro. Za kuchyňským oknem zapadá slunce za řadu topolů, rezavý kocour se natáhl do prázdného truhlíku na parapetu, žena už sedí s počítačem na klíně a štosem objednávek před sebou. Koupání a uspávání je na mě. Kluci lezou do koupelny po umělých chytech instalovaných jen na polovině dlouhé chodby. Šest a osm. Už se […]

Byla to obrovská krabice, velká, ale placatá, takže se k ničemu nehodila. Tedy na kusy a do sběru. Po pár řezech se ale náhle pod rukama složila a byl tu tunel. Pak tunel s dveřmi, krabice s dveřmi, domeček. A najednou tu byla ponorka.– Jé tati, ponorka! A už měla dvířka, na dvířkách petlici, přibyl poklop, přibylo […]

Povídka z vlastní dílny, inspirovaná zážitky z konstelací a konstelačně interpretovatelná… Bál jsem se zvednout oči, ale byla jako magnet. Nádherná! Úžasná! Fascinující. Svět se chvěl, jako by vedle mě běželo obrovské dynamo, a z té energie se ježily chloupky, naskakovala husí kůže, mrazilo, zatmívalo se před očima a já… byl sám ve výtahu s […]

Terry Bonmassa byl UQ mezi UQ, HighUltraQuick čili ultrarychlej magor zabiják v nejlepších letech s kostma vyztuženejma uhlíkovejma nanovláknama, svalama oboostovanejma elektroaktivníma polymerama a mozkem upgradovanejm stádem kognitivních neuroprocesorů. Terry Bonmassa byl kanón vysoké kadence a poslat ho na vobyčejný pomalý bylo jako kanónem na vrabce, prostě ptákovina. Až na to, že se už dva […]

DEN PRVNÍ “…taková je tvá nemoc.” Žena pokývala hlavou a zadívala se ven z velkého okna. Ta mladší, utrápená naproti ní sklonila hlavu a sevřela ji v dlaních. Starší žena náhle vstala a přešla k oknu. Pod ním byl stůl s moderně elegantním umyvadlem. Začala ho napouštět, hleděla přitom stále ven. “Pojď sem!” vyzvala mladší. […]

Jeff Goldbloom byl šťastný člověk. Když mu zabili před očima manželku a děti, když mu podpálili dům, zlámali nohy a podřízli psa. A především, když se poté probudil. Byl to jeho stý miliontý kolikátý konec světa a on se probudil s nekonečnou, sladkou a draze zaplacenou úlevou, když se v šeru plechové ložničky díval na […]

Hvězdná Brána šuměla hovorem a prouděním vody. Uslyšela ten zvuk už na širokém schodišti. Zároveň ucítila těžkou, opojnou vlhkost vzduchu na tvářích, na rukou, ve vlasech i hlubokém výstřihu. Docela lehounce se jí zatočila hlava. Slastně přivřela oči. A strohým kamenným obloukem vešla. Propletené a spletené stužkami můstků, schodišť a lávek vznášely se visuté terasy […]

Město se na ně valilo.Město na ně padalo.Řítilo se a přitomřvalodunělohromově hřmělo.Drželi pěsti stisknuté a těla.Mistr jim pokynula a oni ji následovali slepě jako skutečné stádo.”Tady!” řekla.A „tady“ bylo ještě horší.Dávno už zapomněli, že ve světě existují taková místa, že svět je takový. Dávno ho opustili, aby ji následovali na místo ukryté před světem. Zázračnou […]

”Dobrá, pojď. Posaď se pohodlně. Můžeš už zavřít oči. Uvolni se, uvolni dech, nech ho dýchat samotný… A jen se dívej, pozoruj všechno, co se děje a nech se to dít… A můžeš mi o tom povídat, jestli chceš, abych mohla být s tebou a mohla ti pomoct, když budeš potřebovat…””Trochu špatně se mi dýchá, […]