Přístav už byl na dohled. Temnota se rozplývala za mými zády a jasu přede mnou přibývalo. Jako by se rozednívalo po dlouhé noci. Tolik jsem se těšil domů. Ne! Nemohl jsem se dočkat! Chvěl jsem se napětím jako horečkou. Už už vstoupit na rodnou zem, už slyšet známé hlasy, už moct… Byl jsem nabitý, k […]

Přemýšlel úplně klidně. Šplhal klidně. I dech měl klidný, ruce se mu nepotily, nemusel si je vysoušet magnéziem z pytlíku u opasku. Bylo mu líto, že příhradová mostní konstrukce je tak lehkým oříškem pro cvičené tělo. Jen hrubá, ostrá rez rozdírala dlaně a prsty a drolila se mu do očí. Ale to bylo nicotné, ve […]

Město se na ně valilo. Město na ně padalo. Řítilo se a přitom řvalo dunělo hromově hřmělo. Drželi pěsti stisknuté a těla. Mistr jim pokynula a oni ji následovali slepě jako skutečné stádo. „Tady!“ řekla. A „tady“ bylo ještě horší. Dávno už zapomněli, že ve světě existují taková místa, že svět je takový. Dávno ho […]

Když sem ho byl obhlídat prve, chtěl sem ho rovno nechat ladem. Bylo z ruky, v dolíku, z jedné strany mu smrčina brala slunko, z druhé skala hrnula kameně… Časem sem ale pochopil, proč si ho tata držel.Robit na něm byla radost, dlouhá cesta byla odpočinek, myšlenky tam měly klid a skládaly se jak nikde. […]

Hamilton Patrickson byl, jak jistě víte, světoznámý hypnoterapeut, jehož neortodoxní metody stále udivují odborníky i laiky. Jeho případ dívky, která se obávala, že má příliš malé prsty, pročež jí je doktor Patrickson v přestrojení za instalatéra jakoby nechtě přerazil francouzákem ječe: „Kdybyste neměla tak velké pracky, nikdy by se to nestalo“, je pověstný a znovu […]

Tatí, máme se naučit básničku a Týně vymyslela máma… tak jo Na zahrádce bosí kosi dolují hmyz z ranní rosy, mokře se jim lesknou nosy, černé šosy k tomu nosí. Býti kosem to je los, také bych chtěl býti kos. Žížal mají dost a dost, zpívají si pro radost. Problém kosa jediný je, že se […]

Povídka, nepovídka, skutečný přepis skutečného bloku z nemocničního stolku… Jaká by to asi byla konstelace? MAMI, MUSÍM TĚ TU NECHAT, KDYŽ MÁŠ POŘÁD BOLESTI. PAN DOKTOR TĚ BUDE LÉČIT. PŘIJDU ZA TEBOU A VLASTÍK TAKY. KAM JSTE ŠLA? CHTĚLA BYCH VÁS VYŠETŘIT. BOLÍ VÁS NĚCO. A JINÉ OBTÍŽE NEMÁTE? BERETE NĚJAKÉ TABLETKY? MÁTE JE S […]

Před hodinou Shirley hekticky doklepala článek do Heraldu a před dvaceti minutami přišila poslední z miliónu Swarovskiho blejskátek na Conniiny svatební šaty. Hupsla do Dodge ve spěchu, rovnou v sandálkách a uháněla do Libby. Jestli si pohne, může být v jednu zpátky a spát celých neuvěřitelných pět hodin. Ve světlech ubíhající žlutá čára, elektronická e-lightka […]

Když se šestiletý Kevin probudil, nemohl nikoho najít. Rodiče nebyli ani v ložnici ani v obýváku ani nikde jinde. Bosý běhal po bytě, zmatený. Nasypal si plnou misku vloček, napil se z vodovodu, přidal plnou hrst gumových medvídků. Vyhlížel z okna, ale neviděl nikoho. To však bylo normální, protože jejich dům stál stranou. Nesvítilo světlo, […]

Jsi můj život, Chajme Čhaeden,“ šeptal jí. „A já budu tvůj, moje milovaná!“ Hleděla na něho velkýma důvěřivýma očima. „Dala bych svůj život za tvůj, pamatuješ, Chajme?“ Přikývla. Ne, to jí jen spadla hlava. Sundal jí ruku z úst a pohár zpod prořízlého hrdla. Neřekla už nic a pohár byl plný. Dala mu svůj život […]

Haló, kde to jsem? Slyší mě někdo? Co je to za čísla? Proč se odečítají, když mluvím? Haló? Nemohu si vzpomenout… Vyplňovala jsem elektronický dotazník. Bylo tam takové políčko, prý maximálně padesát slov. Pak něco vybuchlo. A najednou jsem tady v tom čtverečku. Už je to skoro nula. Proboha, haló…

Sil jako silicium, křemík, data a sklo, 010000014E2! Hrabala jako šílená, kamení a střepy létaly kolem, blížila se. FFD8 FFE0 0010! Ucítila ten tvar v proudu binárního šumu i pod zkrvavenými prsty. Pak FFFF, proud nul, prázdno. To ne! Hlad jí sevřel vnitřnosti, zase nic, zoufale hrábla hlouběji a – D0CF 11E0, zachytila digitální hlavičku neurodrápky […]

V pondělí 9. března dostal doktor Hannibal Lecter do své prostorné kanceláře ve druhém patře Argentinského státního archívu na předměstí Buenos Aires ve své obsáhlé pracovní korespondenci dopis v objemné, zdobné obálce nadepsaný krasopisným písmem. „Mému milému dr. Goldensteinovi“. Starožitné stojací hodiny odbíjely desátou a otevřeným oknem proudil dovnitř chladný vzduch a hluk jižního městského […]

Vzbuzuji-li v tobě lásku, pak musím být sama láska. smrt I. Nade vším a ve všem a vším, co kdy bylo, co je a co kdy bude, vždy byl, stále je a navždy bude jediný prostor všech prostorů a časů a ten je plný světla, je světlo samo, a to světlo je bůh a ten […]

Jaká je? Ano – je krásná, je úžasná, je obrovská. Absolutní! Xa Xemona Xea Kinridea, paní z Monde, Saebillen, Skláv, Sqaram, Sibria Rjóa Sina Sia Aradea, Xeana Ma Xeramii. Zná ji pod sty jmény, tvářemi a vtěleními jejích mnoha životů, ba co víc – pod tisíci bezejmennými postavami, jimiž všemi je a ještě čímsi víc […]

Díval jsem se na ni jako usmrkanej kluk na tu novou slečnu ze záložny. Zíral jsem na ni. A pak samozřejmě vždy pohledem rychle pryč. Jak bych přece já mohl… Ale pak stejně. Byla to pro naše centrum velká akce. Spousta lidí, Rusko, Německo, Anglie, dokonce Novej Zéland, zmatek, dlouhý noci, tisíc řečí. No, já vlastně […]

„O zázračném elixíru královny Iverin vypráví si snad všichni odsouzenci na smrt. Jediná kapka prý stačí a člověk sám a rozradostněn tančí až k popravčímu špalku, ten láskyplně objímá, sekeru líbá a ještě s katem laškuje a vyznává mu lásku. Je-li pak čtvrcen zaživa, má přitom tvář tak plnou slasti a vyráží takové výkřiky štěstí, […]