Vychutnáváš si špatně rozehřátou pizzu. Ostře červený ostrý kečup kontrastuje i ladí s temně rudou rtěnkou. Okrouhle našpulenými rty vydechuješ tu pálivou chuť, a když příliš odbarvená obsluha konečně přinese velkou colu, vypiješ ji naráz, se zavřenýma očima. Je příjemně chladný srpnový den, sedíme v maličkém baru na náměstíčku zapadlého městečka, kolem je nezvyklé, nehybné, příjemné […]

Muž & žena…Tehdy přišel do vesnice Xüllá muž. Přinesli ho delfíni z moře, zpola utopeného a vesničané se ho ujali. A volali Dhiadhen pro její léčivé ruce. Ale ta jen spatřila mrtvolně bledou tvář rámovanou dlouhými mokrými vlasy, v panice vyběhla z chatrče a utekla. “Viděla jsem obraz. Nebyl zlý. Byl jsi v něm tak […]

Letím nocí, hladina nebe je stejně černá jako hlubina. Letím a hladina řeže mé tělo, mé tělo černé jako nebe, moji kůži zčernalou obrazy Šíleného Vypravěče. To jeho smutné ruce vypálily do ní jako do vlasů mořských pannen všechno, všechno vyprávění, všechno utrpení, všechny obrazy. Do každého koutu, do každého záhybu. Obrazy a obrazy. Vypálily […]

Troška legrace s hezkou holkou, která jim vidí do hlavy… Nechceš to taky zkusit? Jmenuje se Sibria Rjóa a je jako když namaluje Kája Saudek.Mamina Jacksonová se zamračená skláněla nad střihem šatů pro sousedovic Connie a něco si přitom mumlala. Měla pusu plnou špendlíků a přes tu ostnatou hradbu nebylo poznat, jestli mluví k sobě […]

Byla noc. Obrovský Měsíc visel nízko nad lesem a stíny staletých kmenů tančily ve studeném větru, který rval listí z haluzí a smetal je dolů po skalisku. Proti Měsíci se rýsoval hrad a kolem hradu chodil vlk. „Už zase chodí kolem! Slyšíte? Už si zase brousí drápy o hradní skálu!“ V kamenné síni hradní věže […]

Najednou zmizely barvy a polovina světa se zřítila. Zorné pole Virtu zešedlo a vyprázdnilo se, jak se zničehonic vytratila celá vrstva simulakra. Ztuhl jsem úlekem.Nevyskočilo ale žádné chybové oznámení a to, co zbylo, se bez přerušení plynule pohybovalo dál. Bez zářivých augmentů, hypnotických efektů a informačního overloadu to byla děsivá pustina. Virtuální záhrobí. Pustý reál.Pak, […]

Přístav už byl na dohled. Temnota se rozplývala za mými zády a jasu přede mnou přibývalo. Jako by se rozednívalo po dlouhé noci. Tolik jsem se těšil domů. Ne! Nemohl jsem se dočkat! Chvěl jsem se napětím jako horečkou. Už už vstoupit na rodnou zem, už slyšet známé hlasy, už moct… Byl jsem nabitý, k […]

Přemýšlel úplně klidně. Šplhal klidně. I dech měl klidný, ruce se mu nepotily, nemusel si je vysoušet magnéziem z pytlíku u opasku. Bylo mu líto, že příhradová mostní konstrukce je tak lehkým oříškem pro cvičené tělo. Jen hrubá, ostrá rez rozdírala dlaně a prsty a drolila se mu do očí. Ale to bylo nicotné, ve […]

Město se na ně valilo. Město na ně padalo. Řítilo se a přitom řvalo dunělo hromově hřmělo. Drželi pěsti stisknuté a těla. Mistr jim pokynula a oni ji následovali slepě jako skutečné stádo. “Tady!” řekla. A „tady“ bylo ještě horší. Dávno už zapomněli, že ve světě existují taková místa, že svět je takový. Dávno ho […]

Když jsem ho býl obhlížet prve, chcél sem ho rovnú nechat ladem. Bylo z ruky, v dolíku, z jedné strany mu smrčina brala slunko, z druhé skala hrnula kameň… Časem sem ale pochopíl, proč si ho tata držel. Robit na něm byla radost, dlúhá cesta byla odpočinek, myšlénky tam měly klid a skládaly sa jako […]

Hamilton Patrickson byl, jak jistě víte, světoznámý hypnoterapeut, jehož neortodoxní metody stále udivují odborníky i laiky. Jeho případ dívky, která se obávala, že má příliš malé prsty, pročež jí je doktor Patrickson v přestrojení za instalatéra jakoby nechtě přerazil francouzákem ječe: “Kdybyste neměla tak velké pracky, nikdy by se to nestalo”, je pověstný a znovu […]

Tatí, máme se naučit básničku a Týně vymyslela máma… tak jo Na zahrádce bosí kosi dolují hmyz z ranní rosy, mokře se jim lesknou nosy, černé šosy k tomu nosí. Býti kosem to je los, také bych chtěl býti kos. Žížal mají dost a dost, zpívají si pro radost. Problém kosa jediný je, že se […]