Lze mentalitu klanu vymýtit? Co nabízíme namísto ní? Jsme my jí skutečně prosti? Jsme skutečně tak individualističtí, tak svobodní? Co jsme získali? A co ztrácíme?
Tento článek není primárně o Romech ani o Cikánech, je o nás, o větším obrazu.
O tom, jak jsme se nechali zblbnout.

Peníze jsou abstrakce energie. Jejich prostřednictvím manipulujeme se vztahy a prostřednictvím vztahů a tím druhých lidí s realitou. Když mám peníze, mohu být (ve vztazích) aktivní, mohu iniciovat a řídit (vztahy, druhé). Podmínkou k takovému jednání je ovšem nerovnováha, hierarchie. Protože nestačí mít peníze, ale je třeba mít víc peněz než protějšek, který zároveň nesmí mít jinou možnost, musí být součástí téhož systému. Jinak jej nelze přinutit ke vstupu do podřízené pozice, jinak mu nelze vnutit hierarchii a v ní místo pode mnou.

Kosívali jsme dřív našich pár luk a mezí s tátou a s jeho tátou, mým dědou. Brzy ráno, ještě za rosy, protože mokrá tráva se kosí snadněji, každý svoji oblíbenou kosu na ohmataném kosišti, v kapse brousek a kladívko. Slyším ty zvuky – zvonění kladívka zaklepávajícího klínek, svist brousku běžícího po oblouku ostří a pak […]

článek napsaný původně pro http://www.energybulletin.cz o psychologickém šoku ze setkání s ropným zlomem.

https://paral.blog.respekt.cz/mytus-psychologa/ Psycholog dnes často vystupuje v roli, jež byla dřívě vyhrazena duchovním. Je-li potom instituce dnešní psychologie srovnatelná s institucí církve, měli bychom se obávat. Neboť, jak řekl Schweitzer (a sám z církve vystoupil) – „organizovaná církev brání skutečné duchovnosti“. Stejně tak by mohla příliš institucionalizovaná psychologie bránit psýché. (článek z arcs.cz Celý náš život […]