Opakovaná zkušenost z nejrůznějších diskuzí nad spornými tématy ukazuje na jednu základní věc:
Bojíme se.
Ale ten strach je tak hluboko, že si ani neuvědomujeme.
Je v těle, vetkaný uvnitř. Je už součástí naší struktury, našeho těla a tím i našeho charakteru.
Je naší obranou.
Která brání také sama sebe.
Intelektuální debaty nikam nevedou.
Internetové diskuze se zvrhávají.
Je jich ale i proto tolik. Protože jsou bezpečné. Nedotýkají se našeho těla.
Protože stačí, když se téma našeho těla dotkne. A je zle: Porod, kojení, nošení v šátku, plavání kojenců, létání s miminky, holotropní dýchání, bodywork, trans…
Nakonec o co jiného než o tělo v jeho největší bezprostřednosti jde v celé té válce pornoprůmyslu a ‘morálky’?
Lidé se bojí, a hodně. Ale když jim na jejich strach sáhnete, koušou, a hodně.
Přitom jediná cesta – je vlastní zkušenost. Bezprostřední dotek. Dotek těla, který našim generacím tolik scházel a schází.