…jakmile jednou spatříš mezeru v matrixu, už není cesta zpět…
Setkávám se s čím dál více tématy, která nějakým způsobem narušují ten běžný, normální, většinový, správný – či jak to říct – obraz světa.
A setkávám se nad nimi s čím dál více lidmi. A setkávám se s těmi lidmi opakovaně nad různými tématy, až mi to připadá jako by se stékaly praménky z různých stran a začínaly tvořit jeden proud, jednu řeku. Takovou alternativní řeku, řeklo by se asi.
Mám na mysli taková témata, která jsou pro většinu nějak problematická – porod, kojení, nošení v šátku, očkování, létání s miminky, ale také ropný zlom, ekonomický růst, úloha peněz, nebo rodinné konstelace, holotropní dýchání. Pro otrlejší pak 9/11, chemtrails, prasečí a jiné chřipky.
Systém dosáhl svých největších výšek, ale tím také svých hranic a dál už je jen cesta dolů, do agónie. Pokud se na to budeme dívat pouze z jeho vnitřku, z jeho perspektivy (ega), pak je to konec, apokalypsa, smrt. Ale to je jen ten jeden pohled, přesně jako se nám mnozí snažili namluvit, že je jen jeden pohled na realitu, na porody, na očkování… Ale matrix se trhá a trhlinami je vidět – Alternativa.
Není to konec. Je to změna. Že ta změna bude pro mnohé koncem, mě bolí a bojím se toho. Ale řeka teče dál.