země zemi na zemi syrové s lesem vjedno spojeni koruny nad tvojí hlavou nahé a nahá země pode mnou je vlhká silná  (hrad ii)

nahoře za vaším domem je les a v něm sedm vodopádů  (r.)

ramenem tě šťouchám stroj hučí vybíráš hlínu zpomezi brambor na běžícím pásu hle, jakou hezkou hroudu jsem ti nechal výhled do krajiny je daleký a svěží (krajina)

zapálilas krb a ohni se divíš víc dřeva jej neuhasí rozpálí sami rozpálení večer tak hebký a něžný matrace se rozestoupily jak rád bych zas postoupil to otlačené rameno (krb)

procházka nedělní tak obyčejná kdo nás viděl tam za ohradu?  (n)

destou z bálu u patnácté lípy šaty´s měla modré na všech fotografiích tak vznešené však i ve sporém světle lamp opřená o drsnou kůru jsi vznešená  (bál)

jak lžička v lžičce spíme mnohokrát radost z důvěry již mají naše těla pro tak náročnou akci  (k)

na posvátných kamenech za měsíčné noci opřela ses o jeden tak jsme byli spolu 

na posvátných kamenech za jinačí noci samas chtěla usnout vystrašená a vyhnaná (kameny)

přišla jsi tam, z druhé strany a řeklas: byla jsem princezna a dala jsem tě setnout byl jsi zloděj nebo jiný provinilec moje máma byla tvoje milenka nebo žena a přišla za tebe prosit tak jsem ji taky dala setnout řekni - že se na mě nezlobíš?

a já hned věděl, že je to tak protože ty jsi princezna máš princezní způsoby a duši a s podivnou jistotou jsem do vyhledavače zadal: berbeři a pak se na fotce berberské ženy díval na tu zvláštní krásu tvojí tváře (odtamtud)

tři obrázky od hajného bambusová polička, co jsem na koleně sám nízký stolek i kuchyňka tam malinká že když se milujeme na lince opíráš se nohama o plynový sporák a je to tak akorát  (hajný)

přišla jsi domů myju nádobí tak usilovně abych nedal znát jak šťastný jsem z tvého polibku na přivítanou  (polibek)

nemůžu si vzpomenout na jedinou z našich hádek tak tichých když se ten co tě miluje skryl v koutku duše před tím kdo sám sebe nenávidí (nemůžu si vzpomenout)

nemůžu si vzpomenout na jedinou z našich hádek možná proto že byly tak tiché bolesti ponechané uvnitř krásu skryly s bolestí ji nevyřčenou teď píšu (nemůžu si vzpomenout ii)

čteš anglickou knihu kreslím mokré věci rozvěšené kolem tiše se modlím, ať prší dlouho tohle je nejkrásnější chvíle (zpátky z výletu)

v nedělním odpoledni na plastové lodičce vesluješ máčím nohy mezi plavci kůži máš sluncem horkou ještě v noční tmě (ještě)

pozdní léto pozdní pozdě večer přeskakuji plot a plavu je krásně je krásně jen pozdě (jen)

jemnými tečkami pomaloval jsem tvé rameno a tvář jdeš vesnicí a slunce ti z teček vypálí spirálu na rameni nosíš ji ještě když nejsme spolu (jemnými)

2001