Neviděl jsem ho. Až při druhé otočce jsem si všiml malého chomáčku ve vedlejší brázdě. Neměl žádné vnější zranění, asi ho rotující disky bédétéčka jen odhodily. Takovému drobečkovi určitě stačí málo a Class Ares 567 s podmítačem BDT 3 něco váží*. Oči měl i teď otevřené. Vyfotil jsem ho. Právě zapadalo slunce, krajina byla zlatavá a mraky byly nádherné. Malí zajíčci neutíkají, přikrčí se na místě.
Původně zde: https://paral.blog.respekt.cz/opatrovat-vlastni-rukou-ne-drtit-ocelovou-pesti/
Zpočátku jsem byl hrdý na tu chlapskou práci. Po paralýze odsezených let u obrazovky počítače mě těšilo a naplňovalo hýbat se a hýbat věcmi, ocitnout se v krajině. Jsem přece býk a Země je mi blízká. A uvnitř pořád vím, že je podstatná a že práce s ní je prazákladní a dobrá. Co potom může být lepšího než práce na rodinné farmě?
To, co přišlo, není obyčejné rozčarování z nekonečné a nedoceněné dřiny, to je smutek mnohem hlubší. Hluboký otřes bezprostřední zkušenosti, asi jako když vás celé proniká dunění těsně projíždějícího vlaku – nebo běžící mlátičky.
Před dvěma lety proběhla v tisku zpráva o statisících zvířat hynoucích na silnicích. Oběti zemědělské techniky a chemie spočítat přímo nelze, že jsou to ale počty víc než významné, je jisté (např. zde). Jsou to oběti války. Války, kterou vedou muži na velkých strojích se Zemí.
Že je to válka je zřejmé:
- Stejně jako válka, je moderní zemědělství vedeno těžkou technikou i nasazením nejmodernějších informačních systémů.
- Necháváme za sebe válčit profesionální armádu. Během posledních dvou staletí industrializace postupně zredukovala počet zemědělců z 1 na 2,5 lidí na 1 na 100 lidí a úbytek pokračuje [1, 2].
- Zatímco dříve bylo zemědělství organickou součástí života, je dnes odsunuto jako válečná fronta co nejdále od týlu.
- A jako správná moderní válka je i tato válka vedena za pomoci ropy.
- Sugestivní je zblízka se podívat na moderní stroje na zpracování půdy – pluhy, drtiče, kompaktory, podmítače, smyky – důmyslné kusy a konstrukty ostrých želez, špic a válců ne nepřipomínajících stejně důmyslné středověké mučící nástroje skřipce, palečnice, železné boty a panny a mnohé další. Stroje jsou čím dál větší, výkonější, mají větší šířku, hloubku, sílu, dostřel…
- A stejně jako ve válce, má své prohrané bitvy🙂
Od zelené revoluce, která sama je způsobena právě dostupností levné ropy, je zemědělství zcela jiné a nemá s tradicí – a se Zemí už téměř nic společného. U nás je diskontinuita ještě zdůrazněná, protože to, co bylo mnoha zemědělcům vráceno v restituci, nemá ve většině nic společného s majetkem jejich předků – stroje, často i budovy.
Válka je svět mužů** a muži jsou nadšeni. Silou i chytrostí techniky, mocí. Příroda, půda to je jen materie k hnětení, k ovládnutí, k podmanění, k otestování síly, k chlapské hře, v níž jde s největší pravděpodobností o přesně tytéž iracionální a naprosto nevědomé síly*** jako ve válce. Proto hlasy na obranu půdy [1, 2, 3] jsou sporé a doslova nepadají na úrodnou půdu. (Proto ani sankce nejspíš nepomohou.)
A jako v každé válce, jsme i v této vnitřně odtrženi, odcizeni od toho, co děláme druhým, zde půdě a Zemi. Ve válce není pro soucit čas ani místo. Válka je přece mužská záležitost, soucit je ženský a zde se se Ženou zdá se ve velkém bojuje. A tak jsme necitelní a nechápeme, nesoucítíme. Možná až naše děti budou trpět tím, co teď děláme a žijeme – až generace po nás následující se budou vyrovnávat s naším barbarstvím a chodit do muzea na ty bizarní stroje jako my do středověkých mučíren.
Jistěže šest miliard lidí chce jíst a zajíci je nezajímají. Ale brzy dost možná budou, protože výnosy na stávajícím způsobem hospodaření zdevastované půdě mohou dramaticky poklesnout+. Zatímco někteří hovoří o tom, že za ideálních podmínek může Země uživit i několikanásobek dnešní populace**** (žádné bifteky!).
Díky levné energii ropy jsme dnes odtržení od reality (zde ‚půdy‘). Jsme vychýlení z rovnováhy. Nemáme kontakt s půdou, ze Zemí, s matkou Gaiou. Zdravé zemědělství vyžaduje bezprostřední kontakt s půdou. Jako přítel – opatrovat a pečovat vlastníma rukama, ne drtit ocelovou pěstí. Že je to možné, ukazují už i u nás průkopníci permakultury či dokonce jedlého lesa [1, 2, 3, 4]. Ukazují, jak můžeme zase přiložit svoji ruku k Zemi a znovu uslyšet její tep.
Tato změna je nejen možná, ale vzhledem budoucímu nedostatku ropy také nutná či dokonce vynucená. Zvedneme zadky nejen od počítačů, ale i z klimatizovaných, prachotěsných, stereoozvučených kabin dokonalých velkých strojů. Buď dobrovolně nebo až ty potvory nebudou mít co žrát [1, 2, 3].
*) Class Ares: 4720 kg, diskový podmítač BDT: 1790 kg, katalogové hmotnosti, tj. bez řidiče a jeho svačiny.
**) Ano, potkal jsem jednu – číslem 1 – pěknou ženu za volantem Fend 820 Vario, zdravím, Věro.
***) To, jak se rodíme, má zásadní význam na naše vnímání světa. Moderní porodnictví se vyznačuje stejnou necitlivostí k přirozeným procesům a k Ženě vůbec – stejně jako zemědělství. Matky vnímáme jako ohrožující (viz) a podle toho se k nim chováme. Více o přirozeném porodu např. zde.
+) Spíše ale hrozí mnoho jiných problémů – nedostatek vody, vymírání včel… Vůči katastrofickým scénářům se stáváme odolní.
****) To je hodně bláznivé, ale rozhodně když mluvíme o hladu, musíme jej vnímat na pozadí dnešní životní úrovně a problémů přerozdělování, nikoli jen jako na prostou funkci počtu.