Lze mentalitu klanu vymýtit? Co nabízíme namísto ní? Jsme my jí skutečně prosti? Jsme skutečně tak individualističtí, tak svobodní? Co jsme získali? A co ztrácíme?
Tento článek není primárně o Romech ani o Cikánech, je o nás, o větším obrazu.
O tom, jak jsme se nechali zblbnout.
Proč nenabízím individuální konstelace:
Konstelace dost možná vznikly jako odpověď kolektivního (ne)vědomí na dnešní vypjatý individualismus, jako jeho kompenzace. Jsou výjimečné právě schopností ukazovat to, co nejsme schopni sami – individuálně – vidět: naše individuality jako součást větších celků. Naše propojení s těmi druhými… více >>>
Peníze jsou abstrakce energie. Jejich prostřednictvím manipulujeme se vztahy a prostřednictvím vztahů a tím druhých lidí s realitou. Když mám peníze, mohu být (ve vztazích) aktivní, mohu iniciovat a řídit (vztahy, druhé). Podmínkou k takovému jednání je ovšem nerovnováha, hierarchie. Protože nestačí mít peníze, ale je třeba mít víc peněz než protějšek, který zároveň nesmí mít jinou možnost, musí být součástí téhož systému. Jinak jej nelze přinutit ke vstupu do podřízené pozice, jinak mu nelze vnutit hierarchii a v ní místo pode mnou.
Má cenu chodit na rodinné konstelace a nepostavit si vlastní konstelaci? Znovu a znovu se při přihlašování účastníků na semináře potýkám s obtížemi při vysvětlování, že sice beru rezervace na vlastní konstelaci, ale přesto nerozlišuji cenu, ani na samotném semináři nejedu podle pořadníku. Vím, že jsem v tom nejasný, ale chci tuto nejasnost ponechat. Pokusím […]
Neviděl jsem ho. Až při druhé otočce jsem si všiml malého chomáčku ve vedlejší brázdě. Neměl žádné vnější zranění, asi ho rotující disky bédétéčka jen odhodily. Takovému drobečkovi určitě stačí málo a Class Ares 567 s podmítačem BDT 3 něco váží*. Oči měl i teď otevřené. Vyfotil jsem ho. Právě zapadalo slunce, krajina byla zlatavá […]
Kosívali jsme dřív našich pár luk a mezí s tátou a s jeho tátou, mým dědou. Brzy ráno, ještě za rosy, protože mokrá tráva se kosí snadněji, každý svoji oblíbenou kosu na ohmataném kosišti, v kapse brousek a kladívko. Slyším ty zvuky – zvonění kladívka zaklepávajícího klínek, svist brousku běžícího po oblouku ostří a pak […]
článek napsaný původně pro http://www.energybulletin.cz o psychologickém šoku ze setkání s ropným zlomem.
Létali jsme se starším i mladším asi od čtvrtého měsíce. Dnes je klukům 3,5 a 5, jsou zdraví a divocí. Update: video ze samotného létání >>> (diskuze je zatím úplně jiná než na facebooku). Za sebe ani nevím, jak to přišlo, žena se o tom někdy zmínila, pak dlouho nic, a pak že zítra přijde instruktorka. Prostě […]
Opakovaná zkušenost z nejrůznějších diskuzí nad spornými tématy ukazuje na jednu základní věc:
Bojíme se.
Ale ten strach je tak hluboko, že si ani neuvědomujeme.
Je v těle, vetkaný uvnitř… více
https://paral.blog.respekt.cz/mytus-psychologa/ Psycholog dnes často vystupuje v roli, jež byla dřívě vyhrazena duchovním. Je-li potom instituce dnešní psychologie srovnatelná s institucí církve, měli bychom se obávat. Neboť, jak řekl Schweitzer (a sám z církve vystoupil) – „organizovaná církev brání skutečné duchovnosti“. Stejně tak by mohla příliš institucionalizovaná psychologie bránit psýché. (článek z arcs.cz Celý náš život […]
Autor Angelologie dějin, publikace mimořádné svým rozsahem (645 str.) i duchovním zaměřením, Emil Páleš (*1966) vystudoval kybernetiku a vyučoval počítačovou lingvistiku na Katedře umělé inteligence Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě. V letech 1989-1994 vedl výzkum „Počítačový model slovenštiny“ v Jazykovědném ústavu Ľudovíta Štúra Slovenské akademie věd. Od roku 1994 založil a vede nadaci Sophia. […]
tento článek právě vyšel v poslední čísle časopisu ESPRIT Rodinné konstelace – léčivý pohled na skutečnost Mgr. Marek Páral, http://konstelace.arcs.cz O rodinných konstelacích se píše velmi obtížně. Je doslova nemožné zprostředkovat slovy zážitek, který má tolik rovin a dotýká se člověka na tak hluboké úrovni. Nabízím vám proto takový ukázkový seminář… Skupina asi patnácti lidí […]
Marek Páral, 2005 Blesková teorie HD když jsem v shitu a nezvládám, tj. také nezvládám vlastní emoce, je toho na mě moc, tak je jednoduše ztlumím, zúžím vědomí. A to tím, že utlumím dech. Jenže – každá neúplně prožitá věc chce být prožita, každý nedokončený tvar uzavřen, a tak se cpe do života a do […]