Haló, kde to jsem? Slyší mě někdo? Co je to za čísla? Proč se odečítají, když mluvím? Haló? Nemohu si vzpomenout… Vyplňovala jsem elektronický dotazník. Bylo tam takové políčko, prý maximálně padesát slov. Pak něco vybuchlo. A najednou jsem tady v tom čtverečku. Už je to skoro nula. Proboha, haló…

Tahle ‘povídka’ potřebuje vysvětlení. Takže to samozřejmě není tak úplně povídka. Ilustrace snad, pocit, ilustrace pocitu. Jaké to je, když přijdete na literární server. Konkrétně piste-povidky.cz, kde jsem strávil pěkný čas 2014/2015. Zasyčení vzduchu odjištěného uzávěru ho trochu probralo. Stále ale hleděl kolem sebe užasle. Nejspíš jsem v šoku, uvědomoval si. Sundal přilbu skafandru a […]

“Vzpomněl jsem si na svůj příběh,” řekl Bubeník. “Jsem bubeník, šaman z džungle. Vzpomněl jsem si, že jsem ji také potkal. Já ji také potkal!” V jeho hlase bylo slyšet úlevu. “A čekal jsem od té doby… Věděl jsem, že přijde.” Po obrazu jeho tváře tvořeném tichými praménky vzedmuté hladiny se rozběhl jiný pramen. Slzy. […]

Hledací hra Jedno odpoledne jsem proběhl byt a vyfotil různé detaily a místa a vytiskl fotky na čb tiskárně jako malinkaté náhledy, které jsem pak poschovával na ona místa ve správném pořadí – jedna ukazovala na další až na konec s odměnou. A kluci běhali po celém domě a hledali. A teď z toho zbyly […]

Vodopád v Bílých srázech verze Ten kámen byl jako skála. Velký, obrovský, hranatý. A přesto křehký v tom přespříliš odvážném čnění do prostoru, v tom příliš nejistém zachycení mezi stěnami rokliny. Voda před ním zuřivě vířila v nevelkém kotli a, bylo-li jí dost, hnala se po ostré, do prostoru čnící hraně a rozstřikovala se ve […]

Lze mentalitu klanu vymýtit? Co nabízíme namísto ní? Jsme my jí skutečně prosti? Jsme skutečně tak individualističtí, tak svobodní? Co jsme získali? A co ztrácíme?
Tento článek není primárně o Romech ani o Cikánech, je o nás, o větším obrazu.
O tom, jak jsme se nechali zblbnout.

Proč nenabízím individuální konstelace:

Konstelace dost možná vznikly jako odpověď kolektivního (ne)vědomí na dnešní vypjatý individualismus, jako jeho kompenzace. Jsou výjimečné právě schopností ukazovat to, co nejsme schopni sami – individuálně – vidět: naše individuality jako součást větších celků. Naše propojení s těmi druhými… více >>>

Peníze jsou abstrakce energie. Jejich prostřednictvím manipulujeme se vztahy a prostřednictvím vztahů a tím druhých lidí s realitou. Když mám peníze, mohu být (ve vztazích) aktivní, mohu iniciovat a řídit (vztahy, druhé). Podmínkou k takovému jednání je ovšem nerovnováha, hierarchie. Protože nestačí mít peníze, ale je třeba mít víc peněz než protějšek, který zároveň nesmí mít jinou možnost, musí být součástí téhož systému. Jinak jej nelze přinutit ke vstupu do podřízené pozice, jinak mu nelze vnutit hierarchii a v ní místo pode mnou.

Má cenu chodit na rodinné konstelace a nepostavit si vlastní konstelaci? Znovu a znovu se při přihlašování účastníků na semináře potýkám s obtížemi při vysvětlování, že sice beru rezervace na vlastní konstelaci, ale přesto nerozlišuji cenu, ani na samotném semináři nejedu podle pořadníku. Vím, že jsem v tom nejasný, ale chci tuto nejasnost ponechat. Pokusím […]

SMRT JE NÍZKÁ ZÍDKA POROSTLÁ MECHEM Je život po smrti nebo není? Pořád se ptám a hledám, a přece mě někde vevnitř nechávají diskuze na toto téma klidným. Mám své důvěrné zdroje.  Marek Páral 19. 10. 2010 09:10 Měla to být jen taková hra, imaginace. Můžete si ji rovnou vyzkoušet. Představte si les. Jakýkoli les, […]

Kosívali jsme dřív našich pár luk a mezí s tátou a s jeho tátou, mým dědou. Brzy ráno, ještě za rosy, protože mokrá tráva se kosí snadněji, každý svoji oblíbenou kosu na ohmataném kosišti, v kapse brousek a kladívko. Slyším ty zvuky – zvonění kladívka zaklepávajícího klínek, svist brousku běžícího po oblouku ostří a pak […]

článek napsaný původně pro http://www.energybulletin.cz o psychologickém šoku ze setkání s ropným zlomem.