Najednou zmizely barvy a polovina světa se zřítila. Zorné pole Virtu zešedlo a vyprázdnilo se, jak se zničehonic vytratila celá vrstva simulakra. Ztuhl jsem úlekem.Nevyskočilo ale žádné chybové oznámení a to, co zbylo, se bez přerušení plynule pohybovalo dál. Bez zářivých augmentů, hypnotických efektů a informačního overloadu to byla děsivá pustina. Virtuální záhrobí. Pustý reál.Pak, […]

Přístav už byl na dohled. Temnota se rozplývala za mými zády a jasu přede mnou přibývalo. Jako by se rozednívalo po dlouhé noci. Tolik jsem se těšil domů. Ne! Nemohl jsem se dočkat! Chvěl jsem se napětím jako horečkou. Už už vstoupit na rodnou zem, už slyšet známé hlasy, už moct… Byl jsem nabitý, k […]

V pondělí objevil malý Rik v komoře lískové výhonky rašící z podlahy. Den na to byla už v komoře pěkná houština. Ve středu rozkvetly zdi na straně lesa lišejníkem na prst silně a v pátek jsme museli z chalupy okny, protože dveře zarostlo zběsile rostoucí smrčí. Nepomohly žádné prosby, smlouvání ani modlitby. Les se zlobil […]

Přemýšlel úplně klidně. Šplhal klidně. I dech měl klidný, ruce se mu nepotily, nemusel si je vysoušet magnéziem z pytlíku u opasku. Bylo mu líto, že příhradová mostní konstrukce je tak lehkým oříškem pro cvičené tělo. Jen hrubá, ostrá rez rozdírala dlaně a prsty a drolila se mu do očí. Ale to bylo nicotné, ve […]

Město se na ně valilo. Město na ně padalo. Řítilo se a přitom řvalo dunělo hromově hřmělo. Drželi pěsti stisknuté a těla. Mistr jim pokynula a oni ji následovali slepě jako skutečné stádo. “Tady!” řekla. A „tady“ bylo ještě horší. Dávno už zapomněli, že ve světě existují taková místa, že svět je takový. Dávno ho […]

Když jsem ho býl obhlížet prve, chcél sem ho rovnú nechat ladem. Bylo z ruky, v dolíku, z jedné strany mu smrčina brala slunko, z druhé skala hrnula kameň… Časem sem ale pochopíl, proč si ho tata držel. Robit na něm byla radost, dlúhá cesta byla odpočinek, myšlénky tam měly klid a skládaly sa jako […]

Hamilton Patrickson byl, jak jistě víte, světoznámý hypnoterapeut, jehož neortodoxní metody stále udivují odborníky i laiky. Jeho případ dívky, která se obávala, že má příliš malé prsty, pročež jí je doktor Patrickson v přestrojení za instalatéra jakoby nechtě přerazil francouzákem ječe: “Kdybyste neměla tak velké pracky, nikdy by se to nestalo”, je pověstný a znovu […]

Tatí, máme se naučit básničku a Týně vymyslela máma… tak jo Na zahrádce bosí kosi dolují hmyz z ranní rosy, mokře se jim lesknou nosy, černé šosy k tomu nosí. Býti kosem to je los, také bych chtěl býti kos. Žížal mají dost a dost, zpívají si pro radost. Problém kosa jediný je, že se […]

Povídka, nepovídka, skutečný přepis skutečného bloku z nemocničního stolku… Jaká by to asi byla konstelace? MAMI, MUSÍM TĚ TU NECHAT, KDYŽ MÁŠ POŘÁD BOLESTI. PAN DOKTOR TĚ BUDE LÉČIT. PŘIJDU ZA TEBOU A VLASTÍK TAKY. KAM JSTE ŠLA? CHTĚLA BYCH VÁS VYŠETŘIT. BOLÍ VÁS NĚCO. A JINÉ OBTÍŽE NEMÁTE? BERETE NĚJAKÉ TABLETKY? MÁTE JE S […]

Před hodinou Shirley hekticky doklepala článek do Heraldu a před dvaceti minutami přišila poslední z miliónu Swarovskiho blejskátek na Conniiny svatební šaty. Hupsla do Dodge ve spěchu, rovnou v sandálkách a uháněla do Libby. Jestli si pohne, může být v jednu zpátky a spát celých neuvěřitelných pět hodin. Ve světlech ubíhající žlutá čára, elektronická e-lightka […]

Když se šestiletý Kevin probudil, nemohl nikoho najít. Rodiče nebyli ani v ložnici ani v obýváku ani nikde jinde. Bosý běhal po bytě, zmatený. Nasypal si plnou misku vloček, napil se z vodovodu, přidal plnou hrst gumových medvídků. Vyhlížel z okna, ale neviděl nikoho. To však bylo normální, protože jejich dům stál stranou. Nesvítilo světlo, […]

Jsi můj život, Chajme Čhaeden,” šeptal jí. “A já budu tvůj, moje milovaná!” Hleděla na něho velkýma důvěřivýma očima. “Dala bych svůj život za tvůj, pamatuješ, Chajme?” Přikývla. Ne, to jí jen spadla hlava. Sundal jí ruku z úst a pohár zpod prořízlého hrdla. Neřekla už nic a pohár byl plný. Dala mu svůj život […]

Haló, kde to jsem? Slyší mě někdo? Co je to za čísla? Proč se odečítají, když mluvím? Haló? Nemohu si vzpomenout… Vyplňovala jsem elektronický dotazník. Bylo tam takové políčko, prý maximálně padesát slov. Pak něco vybuchlo. A najednou jsem tady v tom čtverečku. Už je to skoro nula. Proboha, haló…

Tahle ‘povídka’ potřebuje vysvětlení. Takže to samozřejmě není tak úplně povídka. Ilustrace snad, pocit, ilustrace pocitu. Jaké to je, když přijdete na literární server. Konkrétně piste-povidky.cz, kde jsem strávil pěkný čas 2014/2015. Zasyčení vzduchu odjištěného uzávěru ho trochu probralo. Stále ale hleděl kolem sebe užasle. Nejspíš jsem v šoku, uvědomoval si. Sundal přilbu skafandru a […]

“Vzpomněl jsem si na svůj příběh,” řekl Bubeník. “Jsem bubeník, šaman z džungle. Vzpomněl jsem si, že jsem ji také potkal. Já ji také potkal!” V jeho hlase bylo slyšet úlevu. “A čekal jsem od té doby… Věděl jsem, že přijde.” Po obrazu jeho tváře tvořeném tichými praménky vzedmuté hladiny se rozběhl jiný pramen. Slzy. […]

Vodopád v Bílých srázech verze Ten kámen byl jako skála. Velký, obrovský, hranatý. A přesto křehký v tom přespříliš odvážném čnění do prostoru, v tom příliš nejistém zachycení mezi stěnami rokliny. Voda před ním zuřivě vířila v nevelkém kotli a, bylo-li jí dost, hnala se po ostré, do prostoru čnící hraně a rozstřikovala se ve […]

Sil jako silicium, křemík, data a sklo, 010000014E2! Hrabala jako šílená, kamení a střepy létaly kolem, blížila se. FFD8 FFE0 0010! Ucítila ten tvar v proudu binárního šumu i pod zkrvavenými prsty. Pak FFFF, proud nul, prázdno. To ne! Hlad jí sevřel vnitřnosti, zase nic, zoufale hrábla hlouběji a – D0CF 11E0, zachytila digitální hlavičku neurodrápky […]

V pondělí 9. března dostal doktor Hannibal Lecter do své prostorné kanceláře ve druhém patře Argentinského státního archívu na předměstí Buenos Aires ve své obsáhlé pracovní korespondenci dopis v objemné, zdobné obálce nadepsaný krasopisným písmem. “Mému milému dr. Goldensteinovi”. Starožitné stojací hodiny odbíjely desátou a otevřeným oknem proudil dovnitř chladný vzduch a hluk jižního městského […]