… Jako vždy byli tiší a nepostřehnutelní. Uvědomil si jejich přítomnost, až když ho obestoupili v mlčenlivém, zlověstném půlkruhu na samém okraji srázu. Dost možná tam ale stáli tak nehybně a bez hlesu už hodnou chvíli, v tom umění byli mistři.“Jsem váš přítel…,” znělo to trapně. “Přítel vaší…” Nereagovali. Nebylo vůbec jisté, zda ho slyší. Mezi […]

Vychutnáváš si špatně rozehřátou pizzu. Ostře červený ostrý kečup kontrastuje i ladí s temně rudou rtěnkou. Okrouhle našpulenými rty vydechuješ tu pálivou chuť, a když příliš odbarvená obsluha konečně přinese velkou colu, vypiješ ji naráz, se zavřenýma očima. Je příjemně chladný srpnový den, sedíme v maličkém baru na náměstíčku zapadlého městečka, kolem je nezvyklé, nehybné, příjemné […]

Muž & žena…Tehdy přišel do vesnice Xüllá muž. Přinesli ho delfíni z moře, zpola utopeného a vesničané se ho ujali. A volali Dhiadhen pro její léčivé ruce. Ale ta jen spatřila mrtvolně bledou tvář rámovanou dlouhými mokrými vlasy, v panice vyběhla z chatrče a utekla. “Viděla jsem obraz. Nebyl zlý. Byl jsi v něm tak […]

Letím nocí, hladina nebe je stejně černá jako hlubina. Letím a hladina řeže mé tělo, mé tělo černé jako nebe, moji kůži zčernalou obrazy Šíleného Vypravěče. To jeho smutné ruce vypálily do ní jako do vlasů mořských pannen všechno, všechno vyprávění, všechno utrpení, všechny obrazy. Do každého koutu, do každého záhybu. Obrazy a obrazy. Vypálily […]

Troška legrace s hezkou holkou, která jim vidí do hlavy… Nechceš to taky zkusit? Jmenuje se Sibria Rjóa a je jako když namaluje Kája Saudek.Mamina Jacksonová se zamračená skláněla nad střihem šatů pro sousedovic Connie a něco si přitom mumlala. Měla pusu plnou špendlíků a přes tu ostnatou hradbu nebylo poznat, jestli mluví k sobě […]

Byla noc. Obrovský Měsíc visel nízko nad lesem a stíny staletých kmenů tančily ve studeném větru, který rval listí z haluzí a smetal je dolů po skalisku. Proti Měsíci se rýsoval hrad a kolem hradu chodil vlk. „Už zase chodí kolem! Slyšíte? Už si zase brousí drápy o hradní skálu!“ V kamenné síni hradní věže […]

Najednou zmizely barvy a polovina světa se zřítila. Zorné pole Virtu zešedlo a vyprázdnilo se, jak se zničehonic vytratila celá vrstva simulakra. Ztuhl jsem úlekem.Nevyskočilo ale žádné chybové oznámení a to, co zbylo, se bez přerušení plynule pohybovalo dál. Bez zářivých augmentů, hypnotických efektů a informačního overloadu to byla děsivá pustina. Virtuální záhrobí. Pustý reál.Pak, […]

Přístav už byl na dohled. Temnota se rozplývala za mými zády a jasu přede mnou přibývalo. Jako by se rozednívalo po dlouhé noci. Tolik jsem se těšil domů. Ne! Nemohl jsem se dočkat! Chvěl jsem se napětím jako horečkou. Už už vstoupit na rodnou zem, už slyšet známé hlasy, už moct… Byl jsem nabitý, k […]

V pondělí objevil malý Rik v komoře lískové výhonky rašící z podlahy. Den na to byla už v komoře pěkná houština. Ve středu rozkvetly zdi na straně lesa lišejníkem na prst silně a v pátek jsme museli z chalupy okny, protože dveře zarostlo zběsile rostoucí smrčí. Nepomohly žádné prosby, smlouvání ani modlitby. Les se zlobil […]

Přemýšlel úplně klidně. Šplhal klidně. I dech měl klidný, ruce se mu nepotily, nemusel si je vysoušet magnéziem z pytlíku u opasku. Bylo mu líto, že příhradová mostní konstrukce je tak lehkým oříškem pro cvičené tělo. Jen hrubá, ostrá rez rozdírala dlaně a prsty a drolila se mu do očí. Ale to bylo nicotné, ve […]

Město se na ně valilo. Město na ně padalo. Řítilo se a přitom řvalo dunělo hromově hřmělo. Drželi pěsti stisknuté a těla. Mistr jim pokynula a oni ji následovali slepě jako skutečné stádo. “Tady!” řekla. A „tady“ bylo ještě horší. Dávno už zapomněli, že ve světě existují taková místa, že svět je takový. Dávno ho […]

Ve většině případů k tomu dochází tak, že žena se silnou muž­skou energií přitahuje muže s oslabenou mužskou energií, a zároveň je také jím přitahována. Když se do blízkosti takového muže dosta­ne žena, která má více ženské energie, ucítí nedostatek mužské síly, takže ji tento muž pravděpodobně nebude přitahovat. Ženu, která disponuje silnou mužskou energií, […]