menu Menu
Intimní detaily
By marek Posted in Básničky, Oldies, Povídky, Šárka on 14. října 1995 0 Comments 4 min read
Pohár vizí Královny Iverin Previous První povídky Next

země zemi na zemi syrové,

s lesem vjedno spojeni

koruny nad tvojí hlavou

nahé

a nahá

země pode mnou je vlhká

silná

(hrad II)


nahoře za vaším domem

je les

a v něm sedm vodopádů

(R.)


brzká snídaně,

děkuji, že jsi vstala se mnou,

zbytek mi zabalíš,

řada stromů za oknem

tu bude, až budu zase zpět

(ráno)


Ramenem tě šťouchám,

stroj hučí,

vybíráš hlínu zpomezi brambor

na běžícím pásu,

hle, jakou hezkou hroudu jsem ti nechal,

výhled do krajiny je daleký a svěží.

(krajina)


Zapálilas krb

a ohni se divíš,

víc dřeva jej neuhasí,

rozpálí,

sami rozpálení,

večer tak hebký a něžný,

matrace se rozestoupily,

jak rád bych zas postoupil

to otlačené rameno.

(krb)


procházka nedělní,

tak obyčejná,

kdo nás viděl

tam za ohradu?

(n)

Cestou z bálu,

u patnácté lípy,

šaty´s měla modré,

na všech fotografiích tak vznešené,

však i ve sporém světle lamp,

opřená o drsnou kůru

jsi vznešená

(bál)


jak lžička v lžičce

spíme mnohokrát

radost z důvěry

již mají naše těla

pro tak náročnou akci

(k)

na posvátných kamenech

za měsíčné noci

opřela ses o jeden

tak jsme byli spolu

na posvátných kamenech

za jinačí noci

samas chtěla usnout

vystrašená a vyhnaná

(kameny)


tři obrázky od Hajného,

bambusová polička, co jsem na koleně sám,

nízký stolek,

i kuchyňka tam malinká,

že když se milujeme na lince,

opíráš se nohama o plynový sporák

a je to tak akorát

(Hajný)


horké léto,

břízy ve dvoře,

se zlomenou nohou

tě čekám,

myju okna,

s mnoha zlými myšlenkami,

které se rázem rozplývají,

když vcházíš,

spílajíc zpoždění všech tramvají

(léto)


jen jsem vyběhl s košem,

ale večer se mě dotkl

větrem, vlhkostí, tmou, prostorem,

zajdu na protější pavlač a dívám se

do okna s lampou, kde žehlíš,

břízy si povídají, okna svítí,

tramvaj číslo osm odjíždí ze zastávky,

teď jsi přešla do kuchyně,

budeme večeřet.

(večer)

přišla jsi domů,

myju nádobí

tak usilovně,

abych nedal znát,

jak šťastný jsem z tvého polibku

na přivítanou

(polibek)


Nemůžu si vzpomenout

na jedinou z našich hádek,

tak tichých,

když se ten,

co tě miluje,

skryl v koutku duše před tím,

kdo sám sebe nenávidí.

(nemůžu si vzpomenout)

Nemůžu si vzpomenout

na jedinou z našich

hádek,

možná proto,

že byly tak tiché,

bolesti ponechané uvnitř

krásu skryly.

S bolestí ji nevyřčenou

teď píšu.

(nemůžu si vzpomenout II)


různooké štěně

s paní na hlídání

duben tak svěží

pod břízami

odtikává

(duben)


čteš anglickou knihu,

kreslím,

mokré věci rozvěšené kolem,

tiše se modlím, ať prší dlouho,

tohle je nejkrásnější chvíle

(Lhota III)


V nedělním odpoledni

na plastové lodičce

vesluješ,

máčím nohy

mezi plavci,

kůži máš sluncem horkou,

ještě v noční tmě.

(ještě)


pozdní léto,

pozdní,

pozdě večer,

přeskakuji plot

a plavu,

je krásně,

je krásně,

jen pozdě.

(jen)


jemnými tečkami

pomaloval jsem tvé rameno

a tvář,

jdeš vesnicí

a slunce ti z teček vypálí

spirálu na rameni,

nosíš ji ještě,

když nejsme spolu.

(jemnými)


Previous Next

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Cancel Odeslat komentář

keyboard_arrow_up Arc's