Vychutnáváš si špatně rozehřátou pizzu. Ostře červený ostrý kečup kontrastuje i ladí s temně rudou rtěnkou. Okrouhle našpulenými rty vydechuješ tu pálivou chuť, a když příliš odbarvená obsluha konečně přinese velkou colu, vypiješ ji naráz, se zavřenýma očima. Je příjemně chladný srpnový den, sedíme v maličkém baru na náměstíčku zapadlého městečka, kolem je nezvyklé, nehybné, příjemné […]
Muž & žena…Tehdy přišel do vesnice Xüllá muž. Přinesli ho delfíni z moře, zpola utopeného a vesničané se ho ujali. A volali Dhiadhen pro její léčivé ruce. Ale ta jen spatřila mrtvolně bledou tvář rámovanou dlouhými mokrými vlasy, v panice vyběhla z chatrče a utekla. “Viděla jsem obraz. Nebyl zlý. Byl jsi v něm tak […]
Minulost je dobrá jen jako barva kůže
Letím nocí, hladina nebe je stejně černá jako hlubina. Letím a hladina řeže mé tělo, mé tělo černé jako nebe, moji kůži zčernalou obrazy Šíleného Vypravěče. To jeho smutné ruce vypálily do ní jako do vlasů mořských pannen všechno, všechno vyprávění, všechno utrpení, všechny obrazy. Do každého koutu, do každého záhybu. Obrazy a obrazy. Vypálily […]
Troška legrace s hezkou holkou, která jim vidí do hlavy… Nechceš to taky zkusit? Jmenuje se Sibria Rjóa a je jako když namaluje Kája Saudek.Mamina Jacksonová se zamračená skláněla nad střihem šatů pro sousedovic Connie a něco si přitom mumlala. Měla pusu plnou špendlíků a přes tu ostnatou hradbu nebylo poznat, jestli mluví k sobě […]
Byla noc. Obrovský Měsíc visel nízko nad lesem a stíny staletých kmenů tančily ve studeném větru, který rval listí z haluzí a smetal je dolů po skalisku. Proti Měsíci se rýsoval hrad a kolem hradu chodil vlk. „Už zase chodí kolem! Slyšíte? Už si zase brousí drápy o hradní skálu!“ V kamenné síni hradní věže […]
Je jaro. Za kuchyňským oknem zapadá slunce za řadu topolů, rezavý kocour se natáhl do prázdného truhlíku na parapetu, žena už sedí s počítačem na klíně a štosem objednávek před sebou. Koupání a uspávání je na mě. Kluci lezou do koupelny po umělých chytech instalovaných jen na polovině dlouhé chodby. Šest a osm. Už se […]
Najednou zmizely barvy a polovina světa se zřítila. Zorné pole Virtu zešedlo a vyprázdnilo se, jak se zničehonic vytratila celá vrstva simulakra. Ztuhl jsem úlekem.Nevyskočilo ale žádné chybové oznámení a to, co zbylo, se bez přerušení plynule pohybovalo dál. Bez zářivých augmentů, hypnotických efektů a informačního overloadu to byla děsivá pustina. Virtuální záhrobí. Pustý reál.Pak, […]
Přístav už byl na dohled. Temnota se rozplývala za mými zády a jasu přede mnou přibývalo. Jako by se rozednívalo po dlouhé noci. Tolik jsem se těšil domů. Ne! Nemohl jsem se dočkat! Chvěl jsem se napětím jako horečkou. Už už vstoupit na rodnou zem, už slyšet známé hlasy, už moct… Byl jsem nabitý, k […]
Město se na ně valilo. Město na ně padalo. Řítilo se a přitom řvalo dunělo hromově hřmělo. Drželi pěsti stisknuté a těla. Mistr jim pokynula a oni ji následovali slepě jako skutečné stádo. “Tady!” řekla. A „tady“ bylo ještě horší. Dávno už zapomněli, že ve světě existují taková místa, že svět je takový. Dávno ho […]
Povídka z vlastní dílny, inspirovaná zážitky z konstelací a konstelačně interpretovatelná… Bál jsem se zvednout oči, ale byla jako magnet. Nádherná! Úžasná! Fascinující. Svět se chvěl, jako by vedle mě běželo obrovské dynamo, a z té energie se ježily chloupky, naskakovala husí kůže, mrazilo, zatmívalo se před očima a já… byl sám ve výtahu s […]