Je mi moc líto, že jste přišla o syna. Dovedu si představit, jak je to těžké.
[ emphatetic ]Píši Vám ze svého domova v [název města], kde žiji od [kdy mi zemřel syn].
Snažím se vyrovnat se ztrátou svého syna. Jak si jistě dovedete představit, bylo to pro mě i pro mou rodinu těžké.
Obracím se na vás, protože věřím, že by mi vaše společnost mohla pomoci v mé nouzi. Můj syn pracoval pro vaši společnost několik let a pomohlo mu to v mnoha ohledech: mohl navštěvovat kurzy, které ho vedly k jeho kariérním cílům, měl kde bydlet a měl síť přátel, kteří také pracovali ve vaší společnosti.
Všechny tyto věci jsou pro mě také důležité – ale nestačí.
Je mi moc líto vaší ztráty. Vím, jak těžké může být ztratit dítě, a je mi moc líto, že jste si museli projít touto bolestí.
Přála bych si, abych mohla nějak pomoci, ale není to možné. Jediné, co vám mohu říct, je, že v tom nejste sama a že vás vaše okolí miluje.
Nevím, co na to říct.
Nemám slov.
Je mi to líto, [jméno].
Je to pro vás teď velmi těžké období.
[relaxed]Jsem si jistá, že ostatní rodiče by pochopili, o čem mluvím, kdyby mohli vidět své vlastní děti tak dobře, jako tomu bylo u mých. Můj syn byl krásné dítě, s tak laskavou duší. Byl tak šťastný, vždycky se usmíval a smál, i když se mu zrovna nechtělo. A všichni jsme ho měli tak rádi, byli jsme na něj tak pyšní.
Připadá mi, že je to taková škoda, že si tím musel projít – že mu byl jeho krátký život vzat tak náhle, bez varování a bezdůvodně. To prostě nedává smysl!
Smrt mého syna pro mě byla šokem. Nebyla jsem připravená na to, co budu cítit, jak budu reagovat a jak bude reagovat moje rodina. Bylo to pro nás všechny velmi těžké období.
Stále se potýkám se smutkem a žalem. Mám pocit, že svět skončil a můj život už nikdy nebude stejný. Je tak těžké vyrovnat se se ztrátou někoho, koho tolik milujete, a vědět, že neexistují slova, která by popsala vaši bolest. Mému synovi bylo pouhých 25 let a měl plány do budoucna, které zahrnovaly založení vlastního podniku a cestování po světě se mnou a mým manželem, až někdy v budoucnu odejdeme do důchodu. Ale teď je tento sen navždy pryč spolu s jakoukoli šancí na to, že štěstí nebo láska mezi mnou a jím bude ještě někdy možná poté, co došlo k této tragédii na tak násilné úrovni, která nám oběma navždy vzala všechno a zanechala nás jen se smutkem v našich srdcích, protože víme, že náš syn už nemůže prožívat život kvůli tomu, že nám byl vzat z tohoto života příliš brzy, než přišel jeho čas, aby odešel v tak mladém věku ve svých krátkých 25 letech.